JAK JSEM SE DOSTALA K TANCOVÁNÍ IZRAELSKÝCH TANCŮ

Úvod: Nejdřív bych vám chtěla povědět,jak jsem se k tancům dostala a kolik let jsem je tančila.

     Jako dítě jsem ráda tancovala a měla ráda každý pohyb.Chtěla jsem být baletkou, tanečnicí a vůbec.Ale nějak se to nepovedlo. Když jsem uvěřila v Boha, zjistila jsem, že ho můžu uctívat tancem.Tak jsem aspoň nějakou dobu tancem chválila Boha ve sboru Jednoty bratrské v Liberci.  

     Jako křesťanka jsem začala mít úctu k Izraeli a začalo mě zvláštním způsobem přitahovat vše o Židech, Izraeli, jejich víře, kultuře a pod.. Kolikrát jsem si říkala, jestli mi něco po předcích nekoluje v krvi. Ale nekoluje. To když jsem uvěřila v Boha, tak jsem měla touhu navštívit Izrael a nějak se blíž s nimi seznámit a sblížit. Do dnešního dne se mi nepovedlo navštívit Izrael,tak alespoň skrze IZR.tance jsem se jim přiblížila.

   Jak jsem se k nim dostala? 

   Jednoho dne jsem šla městem v Liberci okolo synagogy a uviděla plakát o výuce izraelských tanců. Moc mě to zajímalo a tak jsem na první lekci vyrazila. Šla jsem do synagogy,kde mě přivítala usměvavá slečna Olinka, která v té době výuku tanců vedla.Tance mě velice ohromily a zaujaly. Ale měla jsem obavy, jak si ty všechny kroky budu pamatovat.Ale Olinka nám vysvětlila, že to nemáme řešit, že až budeme více tančit, tak se dostaví i výsledky a mozek si to zapamatuje.A tak sem to neřešila a moje začátky byly na světě. Byly to začátky krušný...jak tu změť pohybů a kroků zatancovat, když mám problém si to zapamatovat? Ale zvládla jsem to. A hlavně to nevzdala. Olinka byla nejen příjemná,ale i velice trpělivá a já obdivovala její výuku.Vždycky přidala něco navíc (o čem je text, kdy se slaví jaký svátky, něco o tradicích a způsobu života v Izraeli). Tancovat se mnou začaly i moje kamarádky se sboru.Někteří vytrvali a jiní odešli. Zůstala nás malá hrstka věrných, co to nevzdali a výsledky se dostavily. Začala jsem od nejjednodušších tanců až po ty složité.

Jak bych vám to popsala? Atmosféra a rytmus Izraelských tanců je "něco" co mě na  hudbě a tancích oslovilo a chytlo. Je to něco, tak zvláštního co k vám promluví,až vás zamrazí pod kůží a nebo rozlije teplo po těle. Je v tom radost, naděje i síla.

Po nevalných začátcích se konečně dostavila i jistota a paměť. Radost z tancování bylo také podpořeno lidičkami,kteří byli se mnou na jedné lodi a vlně. Na našich setkáních se také vždy našel čas na občerstvení a popovídání. V létě existoval a existuje stále  taneční seminář tanečníků a tanečnic z různých koutů světa, který se jmenuje Machol cechia. Tam se vyučuje nejen teoreticky,ale hlavně prakticky, jak začátečnické tance tak i pokročilé a hlavně nové tance.Je na 5 dní a tančí se od rána do večera,samozřejmě s přestávkami. Já jsem tam jezdila spolu s děvčaty (vyučující byli a jsou učitelé z Izraele). Ta atmosféra se však nedá vyprávět, to se musíte zažít. Pokud vás tance tak osloví a vy začnete tančit,určitě tento seminář velice doporučuji.

   Já jsem v Liberci tančila osm let. A asi po šesti nebo sedmi letech mého tancování nad námi visel otazník,co bude dál....neb naše skvělá učitelka se stěhovala  do Izraele. Nejen mě to bylo líto, ale i ostatním,neuměly jsme si představit že všechno skončí. Tak jsem se rozhodla,že to zkusíme udržet.Šla jsem do toho s mojí kamarádkou Andrejkou víc s odhodláním než profesionalitou. Zdaleka jsme neuměly tolik tanců,co uměla naše předchůdkyně. Sháněly jsem různé cd a videokazety s hudbou a výukou a hupsly jsme do toho a tančily. Poté jsem se seznámila s mým nynějším manželem a pak jsem se vdala a přestěhovala do Kutné Hory. Moc mě tance chyběly a chybí a tak v jedno odpoledne jsem dostala nápad,že je tady založím. Izrael.tance byli na světě. Doufám, že se mi to tady povede a někoho z mých známých a přátel to chytne u srdce jako mě a bude to se mnou tančit. :-))))))))))))))))))))))))